Přidal jsem se k události Advent of Writing, což znamená 24 příspěvků na tento blog. Můžete se kouknout dopředu, co asi budu psát a třeba mi napsat na @MartinKultra, co by Vás zajímalo. Co by tebe zajímalo.
Úvod do politické teorie
Nebudu pokračovat v klasickém„strašilko chodí“ začátku. Protože můj příběh je o tygrovi, a tuto metaforu budu platí až do její úplné anihilace. Ale znáš to, pozice úvodu našeho tygra je v džungli - pojmů. Pokusím se tento krátký úvod brát tak, aby se ti z něj nezamotala hlava. To a nebo nic, víc nechci.
Náš tygr začíná jako většina západního myšlení v Řecku. V menších městech (obcích - polis) se lidé organizovali různými způsoby. Je nutné si uvědomit, jací lidé jsou ti, kteří mohou politicky jednat - bohatší muži, občané. A pokud jste takový muž a nejednat, tak pro vás antická řečtina měla krásné slovo - idot. Ale jak říkám, lidé se nějak organizovali. Je to právě Aristoteles, který píše o různých Ústavách, jimž jsou myšlena různá společenské uspořádání. Chápal ty, v nichž vládne zákon jako pozitivní (Monarchie, Aristokracie, politika) a ty, v nichž není vláda zákona (Tyranie, Oligarchie, Demokracie). Povšimněte si, že říkám tyto vlády v pořadí vládnoucích lidi (monarchie 1, Aristokracie pár, polita všichni). Aristoteles totiž mluví o klíčové rovině pro lidského tvora a tou je svoboda. Tu definuje následovně:
Každý má právo se podílet na vládnutí a tohoto práva nabývá
Každý žije tak jak má.
Aristoteles ale nebyl jediný Řek, co promýšlí organizaci polis. Před ním je to jeho učitel pluton, obzvláště v πολιτεία (Politea) řadí určitou utopii, kde jednotlivé kasty lidí (spojené s vzácnými kovy - zlatí lidé vládnou) žijí v harmonii tak, aby byly vyrovnány blaha jednotlivce a celku. Ony tři, o kterých Platón mluví, žijí v jakési harmonii postavené na, řeknu-li to zle, sterilitě.
Je nutno si totiž představit, že řecká ústava (Politea) fungovala (mluvíme o době přibližně 5. století před Kristem). Hlavním orgánem bylo Shromáždění (ἐκκλησία), kde všichni majetní muži přímo rokovali o fungování Athén. Svolávalo se každý 9 dní a účast byla více méně povinná, ne oficiálně, ale sociálním tlakem (nechtěl si být idiot). Předsedající (prytanové) byli vybíráni losem (stejně tak se losovali i další úřady, nicméně Athény znali i volby tak, jak je máme s demokracií dnes vžité - volili se pozice požadující nějakou schopnost, zdatnost, ctnost - tedy například generálové) a představovali před každým rokováním program. Ten bylo nutno schválit zvednutím ruky a spočítat. Kleisthenés taktéž po svrhnutí tyrana překreslil politickou mapu - místo tradičních tříd a šlechticko-oligarchickým kartelů rozkreslil Athény na trittúes, což bylo uskupení 3 regionů (proto trittúes) a které určovalo, kam příslušný muž patřil. Dále Kleisthenés vytvořil Bule, vládu, do které se pravidelně losovalo 50 zastupitelů z jednotlivých trati až do počtu 500. Další losovanou organizací byl soud dikastérion.
Aristoteles však nechápal státní uspořádání jako stále - je zde koncepce smíšené ústavy, což v podstatě znamená, že je nutné vyvážit touhy v obci. A taky to zde konkrétně znamenalo cyklus -> monarchie -> tyranie -> aristokracie -> oligarchie -> politik -> demokracie.
Většinou se pak v západním myšlení skáče do Itálie, konkrétně Římské republiky, kam se taktéž donesla teorie smíšené ústavy. Dle Machiavelliho totiž v obci stály jednotlivé třídy proti sobě (a právě z jejich konfliktu vznikala svoboda). Tento konflikt je nevyrovnaný (bohatí a mocní mají lepší pozici než chudí), a proto Římská republika implementovala Tribuny lidu, kteří hájili dopady práva na římany. V podstatě si tak můžeme představovat jejich dobu jako naší (častá chyba, ale dělám ji z nutnosti rychlého přehledu), ale ombudsmani měli větší práva a vláda se jich obávala. A aby to nebylo tak růžové, tito ombudsmani měli právo trestu smrti a byli nedotknutelní (plevové - chudí - slibovali popravu těm, který by spáchali sebevraždu.) Jejich klíčová pravomoc ale byla právem zakročení (ius intercessionis), které tribunům poskytovalo možnost vetovat jakékoli rozhodnutí ostatních úředníků, včetně jiného tribuna lidu, či usnesení senátu (veto znamená v latině „zakazuji“). Patriciové (bohatí) tak nemohli lid dominovat.
Další častou zastávkou jsou italská města za středověku - často renesanční Florencie. I v ní instituce signorina, vládnoucího“tyrana“, který byl volen radou, do které se často losovalo složitým systémem. Nicméně, středověká Itálie byla komplexním kolbištěm cechů, bohatých měšťanů, církve, vládců, žoldáků. Z této doby se vyplatí číst Machiavelliho (konkrétně rozpravy a prince, obojí vychází v novém překladu doktora Bíby.) V rychlosti popíšu, jak on vnímal obec. V ní jsou dvě tužby, ale i štáby“Pumori“ - bohatí, co chtějí vládnout, a chudí, co nechtějí být ovládáni. Ty spolu zápasí a je to právě vladař, kdo je vyvažuje. Lid i oligarchové se musí učit od druhého (a vladař nakonec vždy má být na straně lidu, protože je jich víc, a jak říká jeden můj oblíbený teoretik - demokracie je lezení vůli před bitvou). Taktéž dle Machiavelliho lid má tvořit milice (zajímavý argument, který najdeme i v otcích zakladatelských v USA), a to právě proto, aby se mohl bránit zvůli. Často toto pojetí chápeme jako takzvaný republikanismus (neplést s politickou stranou).
Poté je zajímavým zastavením republika Anglie, po vzpouře. Tato zkušenost například donutila Hobbese psát o Leviatanovi a chválit určitou formu absolutní monarchie. Nicméně, pro nás je zajímavé tuto tradici sledovat, protože později teoretici v 20. století na ni navazují.
S příchodem VFR (samozřejmě znamená velká francouzská revoluce) se Evropou začíná šířit liberalismus. Tento tygr radikálně překresluje požadavky, je„měšťanským povstáním“ a otvírá otázku„rovnosti, svobody a bratrství”, což pro některé současníků jsou stále nenaplněné přísliby. Vzniká konzervativní protireakce (Burke, třeba). A Evropa se otvírá do dlouhého sporu.
Republikanismus v této době nemizí, orientuje se na mocenskou asymetrii a zůstává v dělnickém a ženském hnutí. Ale světem dominuje liberalismus. Revoluční rok 1848 probouzí různé, často nacionalistické sily v imperii starého kontinentu a vznikají první volby. A s nimi i otázka, kdo může volit (ti, co platí daně? ženy? dělnici? mladí?)
A kreslí se nám zde směry současné debaty - místo losování a přímosti máme volby a zastupitelstvo. Tygr je neklidný.
Otvírá se otázka, co je to svoboda. Otvírá se otázka, co je můj majetek. A otvírá se otázka, jak se organizovat. A s tím vzniká i politická teorie ve své plnosti.
Ale o tom někdy příště, někdy více.