Alternativní komputace

Klimatická krize nám překresluje všechny mapy současného poznání. Ve světe, kde se mění klima, se mění i naše chápání přírody (které od novověku oddělujeme od kultury), mění se naše zobrazování nás i našeho okolí. Haraway v Staying with trouble navrhuje, abychom se inspirovali v kompostování, jakožto intelektuální technice. Spřádá Ariadninu nit SF, která nás provede bludištěm krize, s níž se musíme naučit žít.

Likavčan v Úvodu do komparativní planetologie přebírá Kittlerovu myšlenku, že jsme nástroj komputace (kdybychom tuto představu více rozehráli, tak můžeme spekulovat o tom, že jsme byli vytvořeni pro potřebu kognitivních schopností vyššího řádu [nižší řád postupně převádíme na nástroje, externalizujeme jej]). Spojíme-li tyto dvě pozice, pak můžeme začít přemýšlet nad komputací v dobách krize - či chceme-li - Computing with the trouble.

Jak počítat potíže? Současný model stojící na Moorově zákoně, kdy se stále zvyšuje výkon, by mohl být napadnut. Je nesen totiž myšlenkou, že je možné neustále zdokonalovat technologii - koláč se prostě zvětšuje. Tomáš Sedláček toto pojmenovává možností, kde je růst nekonečný. Ve vizuální kultuře představ o technologiích budoucnosti můžeme vidět jakousi dichotomii - na jedné straně je cyberpunk s korporátními strukturami dominujícími urbanistickým betonovým krychlím v nichž se choulí stále chudší lidé. Na druhé straně je pak solarpunk, což je zelená imaginace, v níž rostliny obrůstají solární panely. V jednom obraze pro přírodu není místo, v druhém je svět s ní propojený.

Právě druhá představa nás může spojit s Haraway a kompostem. Apple, který se loni stal největším prodejcem telefonů na světě prodává ročně 234,6 milionu kusů. Odhadovaná doba používání iPhone je kolem 3.2 roku. V roce 2022 se produkovalo 62 million tun takzvaného e-waste. To jsou všechny ty staré iPhony, staré počítače, laptopy, mikrovlnky. E-waste poškozuje prostředí hlavně kvůli olovu, což dopadá více na děti a těhotné. Kola ekonomického systému volají po neustálém konzumu - telefony se musí vyměňovat, počítače taktéž. Nároky na komputaci rostou.

Výpočetní technika je v podobné situaci jako průmyslové zemědělství. Ždímání zdrojů sice přináší „džus“, ale zároveň ničí šlupku. Nicméně, v zemědělství je možná inspirace. Kolektiv lidí kolem permacomputingu hledá cesty, jak dělat informatiku udržitelně. To po nás žádá přemýšlet celý kyberprostor. Musíme kompostovat naše procesy. Jedním z principů, který můžeme využit v našich životech, je Hope for the Best, Prepare for the Worst. V tomto duchu se následovnici permacomputingu připravují na limity plenaterity. Jejich planetologie není „tak defétistická“ jako Likavčan, který nám rádi si představit, že lid už dosáhl maxima. Druhá důležitá představa bojuje s e-wastem. Říkají: „Care for All Hardware — Especially the Chips“, tedy vystoupení ze závodu o nejnovější stroj, ale práce s materiály vyrvanými z nitra Země. Takovým projektem může být třeba compost.party, což je starý android telefon, který je poháněný solárním panelem a běží na něm klasický linuxový server. Může tak hostovat webové stránky, spouštět kód. Jasně, nenahradí pořádný server. Ale je to způsob, jak dát procesoru druhý [někdy i třetí] život. Podobně funguje třeba i far computer. Pro lidi se starším telefonem je zde projekt POSTMARKETOS, což je operační systém snažící se prodloužit životnost starých telefonů. Oba tyto principy dělají z e-waste něco, co ještě nemusíme vyhodit - jsou to kutilské projekty, které nám mohou například připomínat zavolat babičce k narozeninám, hlídat spam, či pro pár našich přátel udržovat společnou komunikaci. K tomu poslednímu se hodí představy Run your own social, které zmiňují otevřenou síť Mastodon, ale i jiné připojení na ActivityPub. Jasně, asi z telefonu neuděláme úplně sociální síť pro celou univerzitu, ale snad vidíte onen záblesk nadšení se ponořit do tohoto světa?

Než se úplně vypořádáme s hardwarem, tak je třeba vznést další pozici. Nat Begg píše na svém blogu (doporučuji číst) o tom, jak „můžeme opravit naší fascinaci zbožním fetišismem“. Právě v odmítnutí fascinací „moderním“ (Jak píše Latour v stejnojmenné knize, stejně jsme nikdy nebyli moderní) designem a dávání životu opravě můžeme překreslovat jakou roli má zboží v našich životech.

Podívejme se na internet samotný. Propojení proměnilo podstatu našich životů. Je však nutné být neustále připojený? Tuto otázku si položili v LOW←TECH MAGAZINE, který běží na starém laptopu připojeném na solární panel kdesi v Barceloně. Tím, že stránka funguje jen na baterce a solárním panelu, tak může být offline. Aby často nebyla, stránka zobrazuje předpověď počasí a stav baterky a chytře optimalizuje svojí velikost. Když už mluvíme o velikosti, je třeba zajímavé, že kdybychom změnšili velké množství webových stránek na 14 kB (kolik dat to bylo ještě před 40 lety!), tak bychom mohli mít nejenom ekologičtější, ale i responzivnější a stabilnější internet (protože webové stránky vždy nejprve natáhnou obsah prvních 14 kB a pak až zbytek [jedná se o obsah prvních TCP packetů]). Projekt Solarprotocolu je umělecko-technologický projekt předělávajíce paradigma internetu na udržitelnější bázi. V této představě by celá síť byla poháněna hlavně solárními panely (takže by například internet měl otevírací hodiny - některé servery by prostě nemusely být dostupné). Zdá se to radikální - ale možná býti pomalý je to, co nás zachrání od problémů rychlé doby.

Kutilství je pro mě klíčové pro počítaní s potížemi. Jsou to právě kutilové, kteří zkoušejí nástroje malých škál, jsou to kutilové, co hostují obsah, jsou to kutilové, s nimiž můžeme objevovat alternativy k mainstreamu. Tím nechci říci, že z velkých korporátů nemůže přijít udržitelná technologie. Spíš že změna přístupu blíž ke kompostování je právě v hlavách těch, co si hrají. Co tvoří pro svou potřebu. A co toto sdílí. Ale o tom více v mé diplomce.